Dermatologie

Laserové, světelné a fototerapeutické technologie mají v dermatologii široké uplatnění. Umožňují cíleně působit na různé struktury kůže podle jejich optických vlastností – například na melanin, hemoglobin nebo vodu obsaženou ve tkáni. Volbou vhodné vlnové délky, délky pulzu, výkonu a dalších parametrů lze přizpůsobit účinek konkrétní klinické aplikaci.

Vedle laserových systémů se v dermatologii významně uplatňuje také UV fototerapie, zejména úzkopásmové UVB záření, a další světelné technologie.

1. Pigmentové léze a odstranění tetování

Popis: Pro ošetření pigmentových lézí a odstranění tetování se používají zejména lasery s velmi krátkými pulzy, například Q-switched Nd. Energie je selektivně absorbována pigmentem a vede k jeho fragmentaci na menší částice, které jsou následně postupně odstraňovány přirozenými mechanismy organismu.
Volba vlnové délky závisí na typu a hloubce pigmentace nebo barvě tetovacího pigmentu. U Q-switched Nd laserů se typicky využívá 1064 nm pro tmavé pigmenty a 532 nm pro některé povrchověji uložené barevné pigmenty.
Typické aplikace:
- odstranění tetování,
- solární lentiga a některé další benigní pigmentové léze,
- vybrané epidermální a dermální hyperpigmentace.
Před laserovým ošetřením pigmentové léze je vždy důležité její správné dermatologické posouzení.

2. Cévní léze a erytém

Popis: Při ošetření cévních lézí je cílovým chromoforem především hemoglobin. Podle hloubky a charakteru cévní struktury lze využít různé vlnové délky a laserové systémy.
Laserové ošetření lze využít například u:
- teleangiektázií,
- drobných povrchových cévních lézí,
- některých cévních malformací,
- erytematózních projevů rosacey.
Pro povrchové cévní struktury se používají především lasery s vysokou absorpcí v hemoglobinu, zatímco například Nd 1064 nm umožňuje díky větší hloubce průniku působit i na hlouběji uložené cévy.

3. Akné, jizvy a laserový resurfacing

Popis: Ablativní a frakční lasery se používají především pro remodelaci kožního povrchu a ošetření některých typů jizev. Typickým příkladem jsou CO₂ lasery s vlnovou délkou 10 600 nm, jejichž energie je výrazně absorbována vodou ve tkáni.
Frakční technologie vytváří v kůži mikroskopické sloupce kontrolovaného termálního poškození oddělené neošetřenou tkání. Následné hojivé a remodelační procesy mohou vést ke zlepšení struktury a vzhledu kůže.
Typické aplikace:
- atrofické jizvy po akné,
- některé chirurgické a traumatické jizvy,
- nepravidelnosti kožního povrchu,
- známky fotostárnutí,
- jemné vrásky.

4. Laserová epilace

Popis: Laserová epilace využívá principu selektivní fototermolýzy, kdy je světelná energie absorbována melaninem vlasového stvolu a folikulu. Tepelný účinek následně omezuje schopnost folikulu produkovat další vlas.
Používají se například diodové lasery kolem 808–810 nm, alexandritové lasery 755 nm nebo Nd lasery 1064 nm. Výběr technologie a parametrů závisí mimo jiné na fototypu pacienta, barvě a síle ochlupení a ošetřované lokalitě.
Protože vlasové folikuly procházejí jednotlivými fázemi růstového cyklu, je k dosažení výsledku potřeba série ošetření.
Cílem laserové epilace je dlouhodobá redukce nežádoucího ochlupení, nikoli absolutní a trvalé odstranění všech chloupků.

5. Resurfacing a omlazení pokožky

Popis: Frakční a ablativní laserové technologie lze využít také pro kontrolovanou remodelaci kůže. Tepelný účinek v dermis iniciuje hojivé procesy a remodelaci kolagenních struktur.
Aplikace zahrnují zejména:
- jemné vrásky,
- nerovnosti povrchu kůže,
- fotopoškození,
- některé typy jizev,
- zlepšení celkové struktury pokožky.
Rozsah zákroku a následné hojení závisí na použité technologii, hustotě frakčního ošetření a celkové dávce energie.

6. Benigní kožní léze

Popis: Ablativní lasery lze využít také k odstranění vybraných benigních kožních lézí. Díky přesnému předání energie a současnému termálnímu účinku umožňují kontrolovanou ablaci nebo vaporizaci tkáně.
Mezi možné aplikace patří například:
- některé typy bradavic,
- seboroické keratózy,
- fibromy a další vybrané benigní léze.
Před odstraněním kožního útvaru je nezbytné správné klinické posouzení a v případě diagnostické nejistoty zvolit postup umožňující histologické vyšetření.

7. UV fototerapie

Popis: Fototerapie představuje významnou součást léčby řady chronických dermatologických onemocnění. Na rozdíl od laserových zákroků využívá přesně definované oblasti ultrafialového záření UVA nebo UVB.
Jednou z nejpoužívanějších metod je úzkopásmová UVB fototerapie kolem 311 nm, která umožňuje řízené ozařování celé plochy těla nebo vybraných lokalit.
Typické indikace zahrnují zejména:
- psoriázu,
- vitiligo,
- atopickou dermatitidu,
- některá další chronická zánětlivá a imunologicky podmíněná kožní onemocnění.
Pro lokalizované léze lze využít také cílenou fototerapii, například excimerové světlo nebo laser 308 nm. U vybraných diagnóz se používá rovněž UVA fototerapie nebo kombinace UVA záření s fotosenzibilizujícím léčivem – PUVA.

8. Fotodynamická terapie

Popis: Fotodynamická terapie (PDT) kombinuje aplikaci fotosenzibilizující látky s následným ozářením světlem vhodné vlnové délky. Aktivovaný fotosenzibilizátor za přítomnosti kyslíku vyvolává fotochemickou reakci vedoucí k selektivnímu poškození cílových buněk.
V dermatologii se PDT používá především pro léčbu:
- aktinických keratóz,
- povrchových bazocelulárních karcinomů,
- spinocelulárního karcinomu in situ (Bowenovy choroby),
a u některých dalších dermatologických indikací.

Bezpečnost laserových a světelných technologií

Výsledek a bezpečnost laserového ošetření závisí na správné indikaci, volbě vhodné technologie a přesném nastavení parametrů podle charakteru léze, fototypu a ošetřované oblasti.

Mezi možné přechodné reakce patří například erytém, otok nebo pocit tepla. V závislosti na typu zákroku a použitých parametrech mohou vzniknout také pigmentové změny, popálení, změna textury kůže nebo jizvení.

Při práci s medicínskými lasery je současně nezbytné dodržovat odpovídající opatření laserové bezpečnosti a používat ochranu zraku vhodnou pro konkrétní vlnovou délku.

Správná volba vlnové délky, laserového systému a aplikačního příslušenství je proto vždy spojena s konkrétní klinickou aplikací a požadovaným účinkem ve tkáni.